W. N. působil milým dojmem, v úvodu povídal o své terapeutické metodě a sdílel s námi nějaké své zkušenosti a poznatky. Pak začal pracovat a najednou jsem zostražitěla. Hned v úvodu prvního procesu s klientem totiž byly cítit náznaky manipulace. Upřímně věřím, že W. N. vede terapie vždy s nejlepším vědomím a svědomím, ale připomněl mi myšlenku, kterou jsem s dalšími terapeuty už víckrát rozebírala. Tedy že (vlastně i v souladu s jeho poznatky o postupném přechodu z jedné úrovně do další) vztah terapeut-klient je na jakémsi rozhraní.
Zdá se, že mnozí postupně opouští rovinu, v níž jsou terapeuti vnímáni jako vševědoucí a dokonalé autority stojící na piedestalu, klient je tedy zákonitě "malý". A nesměle vstupujeme do roviny jakéhosi rovnocenného partnerství dvou nedokonalých lidských bytostí. Samozřejmě ani jedno není špatně a oboje tu má své místo. Osobně mám pocit, že Wilfried Nelles a jeho evidentně spokojení klienti patří spíš do první kategorie. A to je možná důvod, proč mne a některé další, pocitově inklinující k druhé skupině, trochu zneklidnilo co jsme viděli. Možná i proto W. N. rozděluje lidi na svých seminářích na 47 dobrých účastníků, co ho "mají rádi" a 3 "špatné". Naštěstí letos ti tři byli opravdu "pouze" špatní, nikoliv idioti jako tomu bylo na semináři o rok dřív dle článku Zlaty Šramové.
Z W. N. bylo při procesech chvílemi cítit autoritářství, slyšet jeho rychlé a nezpochybnitelné závěry o klientovi, téměř nekompromisní "musíš" namísto nabídky "můžeš"... Pokud klient něčemu nerozuměl nebo nebyl s tím, co viděl, spokojený, pak prý nebyl ještě dost uvědomělý, aby to pochopil. Ovšem v tom, co W. N. dělá, je opravdu dobrý.
Je dost možné, že jeho informace o klientovi (řečené s jistotou mnohdy bez jakéhokoliv rozhovoru) jsou přesné. Kromě mnoha let jeho terapeutických zkušeností bylo evidentní, že je vynikající pozorovatel detailů a uměl informace získané nonverbálně z pohybů těla apod. skvěle použít, což bylo zajisté inspirující nejen pro mě. Terapeut s trochou zkušeností ví, že každý člověk má z něčeho strach, téměř každá žena touží přijmout svoji sílu, ukázat svoji krásu a projevit přirozenost, a skoro každý muž je ve skrytu duše bojovník, i když se schovává za hodného kluka, takže W. N. téměř vždy našel sám od sebe téma, které s klientem rezonovalo a s kterým mohl pracovat.
Když bych měla shrnout, jak W. N. vnímám - na jednu stranu si ho vážím pro jeho poznatky a některé myšlenky, jeho metoda je opravdu pozoruhodná a evidentně funkční. Na druhou stranu jeho praktický způsob práce ve mně vyvolává lehký vnitřní nesouhlas. Viděla jsem procesy, které byly vedeny citlivě, ale časté byly bohužel i ty - dle mého názoru - manipulativní a ne zrovna ohleduplné vůči klientům.