Čas od času se mi stává, že za mnou přijde někdo, kdo má po konstelacích nějaký problém.

Často se jedná o pocit, že „něco“ na něm* zůstalo „viset“, že nevystoupil z role nebo že konstelace, která možná ani nebyla jeho, v něm otevřela něco, co přetrvává a co mu brání v „návratu do normálu“. Někteří pak zcela konkrétně kritizují práci konsteláře a ptají se na můj názor. Když se pak zeptám na detaily konstelace, ukazuje se, že konstelace nejen že nebyly vedeny opatrně a zodpovědně, ale ani klient nebyl před konstelací upozorněn na jistá nebezpečí, která se mohou v průběhu konstelační práce objevit a po konstelaci s ním nebyl veden rozhovor, ačkoliv mu nebylo dobře.

Na mých webových stránkách se sice tématu „rizika“ poměrně obšírně věnuji**; v tomto článku bych ale chtěl jak klienty, tak i (a snad především) konsteláře upozornit na z mého pohledu rizikové postupy a jednání. Možná, že se mnohému bude zdát můj článek příliš kritický, ale jsem přesvědčen, že v práci s lidmi a především v práci s částečně „záhadně“ působícími technikami (konstelace a jejich působení stále nejsou bezezbytku racionálně vysvětleny) není opatrnosti nikdy dost. Článek jsem rozdělil na tři tematické okruhy.

* Kvůli zjednodušení používám mužský rod, vše se samozřejmě týká jak mužů, tak i žen.
** www.konstelace.info/konstelace-info1.html

1. Před konstelací – příprava

• Je nezbytně nutné, aby každý účastník konstelačního semináře nebo individuálního sezení byl obeznámen s pravidly a případnými riziky. Ta jsou především:
  - Výběr účastníků semináře. Osoby pod vlivem drog, osoby závislé na drogách, osoby s psychickými problémy, lidé, kteří se nacházejí v psychoterapii, epileptici, osoby s těžkou cukrovkou, lidé v rekonvalescenci po těžkých nemocech a operacích, osoby, které za sebou mají čerstvou emoční zátěž (úmrtí blízkého, traumatický rozchod, ublížení na těle nebo na duši atd.) by se neměly seminárů, kteří nevedou „kovaní“ kliniční psychologové či psychiatři účastnit.  Dále je na místě velká opatrnost s ženami, které jsou těhotné, zejména které se nacházejí v prvním trimestru, nebo se ženami s rizikovým těhotenstvím.
  - Emoční zátěž. U vnímavých a citlivých osob můžou konstelace způsobit přetížení emočního vnímání a následnou emoční labilitu (pláč, návaly smutku, strachu, zmatení atd.). Taktéž u nováčků a jedinců, kteří nejsou na emoce zvyklí je zde nebezpečí dočasného zmatku, zhroucení se a úzkost i z toho, že objevující se emoce klient není schopen kontrolovat.
  - Nutnost hlídání si hranic. Účastníkům musí být vědom fakt, že pokud se během konstelačního procesu budou cítit velice nekomfortně, pokud se vynoří představy a asociace, které jim způsobují strach či úzkost, pokud se u nich projeví nevolnost, bušení srdce, návaly horka či zimy či pocit ohrožení, MUSÍ to sdělit konsteláři a vystoupit (nebo se nechat vyvést) z role. Pokud jsou už velmi zkušení a tyto reakce znají, mohou sdělit konsteláři, že chtějí v konstelaci setrvat – pak je na uvážení konsteláře, jestli je v konstelaci nechá stát nebo přesto vymění.
  - Možnost, odmítnout nabízenou roli. Účastník, je-li požádán klientem, který si chce postavit konstelaci, aby zastupoval někoho z jeho systému, může a smí odmítnout. Především začátečníci by neměli stát v těžkých rolích (např. v roli někoho, kdo spáchal sebevraždu, kdo trpí psychickou nemocí atd.).
  - Nutnost dobře vystupovat z rolí. Po ukončení konstelace je opravdu důležité, rituálně vystoupit z role, poděkovat vnitřně tomu, koho jsem představoval, otřást či oklepat se, a udělat veliký krok ven z role. Pokud mám pocit, že to nejde nebo nefunguje, měl bych to co možná nejdřív nahlásit konsteláři. To samozřejmě jde jen tehdy, pokud vím, v JAKÉ roli jsem stál. (Viz druhá část článku o nejasných rolích).
  - Bezpečné a „zaštítěné“ místo konstelace. Konstelaci nutno vést na bezpečném místě, kde je „platz“, t.j. hrací plocha konstelace nějak ohraničena a energeticky vyčištěna. Velice nedoporučuji během konstelace jíst a pít cokoliv mimo vodu.

2. Během konstelace

• Zde se samozřejmě především obracím na konsteláře, který musí konstelaci vést bezpečně a s ohledem na všechny zúčastněné (tedy i „pasivní“ účastníky, kteří nestojí v roli).
  -  Vyhýbat se traumatům. Práce s traumaty vyžaduje dle mého přesvědčení velmi pomalý a obezřetný přístup, zaručující dlouhodobý pocit bezpečí a jistoty. Toto téměř NIKDY nemůže nabízet „jednorázová“ konstelace. Proto práce s traumatem, pokud nemáte psychologické nebo lékařské vzdělání a mnoho zkušeností, NEPATŘÍ do konstelačního semináře bez návaznosti.
  - Zkušenosti s objevujícími se traumaty. Přesto není vyloučené, že se během konstelace nějaké skryté trauma objeví. Proto je nutné, aby každý konstelář byl s tématikou traumat obeznámen a aby se, pokud se toto stane, dovedl zachovat tak, aby nedošlo k retraumatizaci. Supervize, intervize a kurzy např. u psychologů, kteří se traumaty či psychospirituální krizí zabývají, jsou proto etická nezbytnost ve výuce a dalším vzdělávání každého zodpovědného konsteláře.
  - Přerušení konstelace. Pokud u někoho z přítomných dojde k závažnému a nekontrolovanému výbuchu emocí, pokud se u někoho objeví ochromující strach, úzkost, třas, rudnutí v obličeji a dekoltu, hektické dýchání  nebo jiné příznaky objevujícího se traumatu, je konstelář z mého pohledu povinen konstelaci přerušit a účastníky nejen nechat vystoupit z rolí, ale i být schopen účastníka/zástupce náležitě ošetřit – to znamená především stabilizovat a uzemnit. Nástroje na to jsou různé a několik z nich by konstelář měl ovládat – pokud ne, MUSÍ se dovzdělat.
  - Nestavět zástupce bez definice role. Toto je velice důležitý bod. Někteří konsteláři si podle mého soudu usnadňují práci tím, že do konstelace postaví jednoho či několik zástupců, aniž by definovali, za koho tito stojí. Konstelace je energetický rituál, a pokud nedefinuji role (otec, babička, šéf atd.), může se do konstelačního pole „připlést“ cokoliv – od různých nevyřešených problémů a traumat zástupců až po „vagabundující“ energie, jimž takto dávám v konstelaci prostor. Další problém s tímto postupem je, že zástupci, kteří v těchto neurčitých rolích stojí, neví, z čeho má vystoupit, což často způsobuje „divný pocit“ po konstelaci.
  - Opatrnost se stavěním abstrakt. Jsme lidi a „rezonančně“ nejblíže máme opět k lidem. Mezi jednotlivými lidmi se pak dějí rozličné vztahy. Pokud do konstelace postavím abstraktum (hněv, lásku, svobodu, sílu atd.), je velice pravděpodobné, že do tohoto „mrtvého“ abstrakta vklouzne nějaký člen systému – například ten, od kterého klient tuto vlastnost převzal. Zde je důležité si toho všimnout a upozornit na to zástupce. Nováčky bych od stavění abstrakt do konstelace zrazoval zcela – dejte si práci s „lidským“ systémem, než přejdete k symptomům, peněžním konstelacím a podobným, které po abstraktech na začátku konstelace volají.

3. Po konstelaci – uzavření a poděkování

• Po každé emočně hluboké konstelaci je vhodná malá či větší přestávka, možná vyvětrání či procházka na čerstvém vzduchu, malý snack na uzemnění.
  - Dobré vystoupení z rolí. Je samozřejmost, že konstelář dbá na to, aby všichni zástupci vystoupili ze svých rolí. V případě, že vidí, že někteří účastníci jsou po konstelaci duchem nepřítomní, rozrušeni nebo hluboce zmateni, nabídne jim pomoc.
  - Skupinové poděkování „pozvaným“. Osvědčilo se, po každém konstelačním dni na konci poděkovat jako celá skupina všem, které jsme pozvali do rolí a ještě jednou je „propustit“. To lze například udělat slovy: „Poděkujeme a ukloníme se společně všem těm, které jsme sem, do rolí pozvali a když se budeme z úklony vracet, tak si představíme, že i oni se vracejí tam, odkud se na nás dívají s láskou.“
  - Kontakt na účastníky i po semináři. Konstelář by měl zajistit, aby účastníci semináře měli buď na něho, nebo na organizátora po semináři kontakt. Pokud se vyskytnou problémy a účastník se obrátí (např. mailem) na konsteláře, je konstelář povinen, účastníka kontaktovat a pokud sám nemá psychoterapeutické vzdělání, měl by mít „v zádech“ někoho, kdo účastníkovi, pokud to potřebuje, poskytne následnou péči.
  - Pravidelná účast konsteláře na intervizích (například těch, nabízených Českou asociací systemických konstelací ČASK), vystavení sebe a své práce očím a zpětné vazbě kolegů. Není nic zhoubnějšího a pověsti konstelací škodlivějšího, než když se konstelář po výcviku úplně odtrhne od komunity spolužáků z výcviku a zkušenějších kolegů a uzavře se do jakéhosi kokonu neomylnosti.

----------
Jan Bílý, Praha, březen 2019