Mám chuť reagovat na článek od Zlaty Šramové, který popisoval její zkušenosti ze semináře Wilfrieda Nellese v Praze z června 2015.
Na úvod potřebuju napsat, že jsem si vědom subjektivity všech mých postřehů. Moje komentáře je proto dobré vnímat touto optikou.
Předem musím předestřít, že Wilfried Nelles mi není úplně cizí. V roce 2010 jsme pojhali záměr napsat spolu knihu a leccos jsme na tom i odpracovali. Nakonec nás to nepřivedlo k výsledku, ale nic na tom nemění to, že jsme měli dost příležitostí se trochu poznat.
Je samozřejmě velmi obtížné (ne-li nemožné) reagovat na jednotlivé věty bez znalosti kontextu, v němž byly vyřčeny. Dovolím si přesto okomentovat všechny negativně vnímané výroky prezentované v článku.
„Budem hovoriť k tým čo ma počúvajú a prijímajú a tí traja idioti, ktorí nesúhlasia, tým sa nebudem venovať“
Pokud tato věta opravdu přesně takto zazněla, pak si nedokážu představit kontext, v němž bych se s ní dokázal ztotožnit.
„Teória prežitia: klanu stačí jeden muž, ktorí plodí deti. Evolúcia vyžaduje od muža pár sekúnd aktivity, u ženy je to iné.“
„Matka je stroj“, „Muži sú vrhači spermií“
Zde podle mne nesmírně záleží na kontextu, v němž byly tyto věty vyřčeny. V kontextu fyzické úrovně bytí jsou podle mne zcela pravdivé. V kontextu vyššího smyslu existence mi přijdou nepochopitelně pitomé. Jak ale znám Wilfrieda Nellese, zdá se mi absolutně nemožné, aby tyto věty vyřkl v jiném kontextu než v kontextu fyzického bytí.
„Rodičia sú menej dôležití ako si myslíme.“
S tím souhlasím Viděnou optikou rodinných konstelací je to jistě kacířská věta. Moje chápání této věty je takové, že pokud v sobě člověk dokáže najít vnitřní souhlas s existencí jako takovou, pak opravdu důležtost toho, co naši rodiče udělali nebo neudělali klesá. Někdy ovšem - je-li téma rodičů pro klienta zásadní - je potřeba pracovat s tímto tématem právě proto, aby ztratilo svoji důležitost.
„Psychologicky dospelých je na tejto planéte málo“(len sme sa nedozvedeli ako je na tom zbytok ľudstva)
Tohle nodokážu okomentovat, protože moje zkušenosti s prací s klienty mimo tuto planetu jsou nulové.
„Biologicky žena po päťdesiatke nie je potrebná“ ( To som sa už hlásila do diskusie a chcela vedieť, kedy je biologicky nepotrebný muž. Vypočula som si (s ľahkým úškrnom lektora ), že muži to majú od prírody inak a má teóriu o tom, ako chodia na severe muži na lov rýb, aj na dva roky a biologicky aktívni starší muži /čo už nevládzu loviť/ oplodňujú ženy pre zachovanie rodu. Na môj dotaz ako je to v zbytku sveta som sa dozvedela, že zatiaľ teóriu nemá. Keďže hodnotu ženy redukovať na plodenie považujem za urážlivé bola som poučená, že“ život nevychádza z nás“)“ .
Biologicky žena po padesátce není potřebná. Co je na tomhle k nesouhlasu? Kontext je uvede velmi přesně slovem “biologicky”. To, že v jiných kontextech má žena po padesátce své nezastupitelné místo, přece není s tímto výrokem nijak v rozporu. Touto větou nikdo hodnotu ženy neredukuje na plození, to už je čistě interpretace autorky (a troufnu si napsat, že nesmyslně uražená). A že život nevychází z nás? Tak s tím souhlasím absolutně.
Lektor: „ Teraz sa nezaoberám tým, kto a ako pochopí to, čo hovorím. Pochopia ma len tí, ktorí to aj tak už majú ako vlastnú skúsenosť. Možno to ešte nemajú zvedomené, ale keď to teraz počujú, tak sa to zaktivizuje“.
Zde nenalézám nic, co bych vnímal jako kontroverzní. Bez znalosti kontextu neutrální věta.
„Šťastie je detský sen“
Pokud Nelles tímto výrokem myslel štěstí tak, jak je většinově vnímáno (tj. štěstí, které ke své existenci potřebuje externí stimul), pak absolutně souhlasím. A velmi by mne překvapilo, kdyby to myslel jinak.
„Vzťahy sú tu preto, aby zničili naše ilúzie“
Půvabný vhled.
„Pokiaľ ťa výroky partnera zraňujú, nevieš si uznať pravdu….“
Přesné.
„Láska medzi dieťaťom a matkou neexistuje, je to len potreba...“ Dieťaťu je to jedno. Na dotaz čo hovorí na najnovšie prenatálne a postnatálne výskumy o kontakte matka – dieťa, konštatoval, že je to ilúzia.¨
Další případ, kde nesmírně záleží na kontextu. Pokud je tato věta vyřčena v kontextu ega (osobnosti), pak je samozřejmě zcela mylná. Pokud je vyřčena v kontextu vyššího smyslu bytí, pak nelze než souhlasit. A jak znám Nellese, byl bych opět velmi překvapen, kdyby tuto větu vyřkl na úrovni osobnosti.
„Všetko je tak ako má byť“
Jistě, zde samozřejmě záleží jak na kontextu věty, tak světonázorovém přesvědčení člověka. Se mnou tato věta funguje.
Trauma je moderná záležitosť tejto doby, Terapeutická skúsenosť víriť traumu je zneužívanie traumy. S traumou je potrebné zaobchádza normálne – proste je súčasťou života. /Na dotaz z pléna odpovedal, že treba klientovi povedať, že to bolo a má sa vedome postaviť k minulosti, že to bolo VTEDY“. A na ďalší dotaz, čo ak to nestačí (všetci čo sme pomáhali ľuďom s traumatickou minulosťou vieme svoje) máme odpoveď – klient nie je dosť zrelý a nemá odstup, aby uvidel a uvedomil si čo bolo VTEDY.
I tady se s Nellesem shodnu. Jen nepředpokládám, že konstatování “klient není dost zralý a nemá odstup (což je při práci s traumatizovným klientem obvyklé)” neznamená, že nelze pokračovat v terapeutické práci.
Výrok, ktorým ma definitívne znechutil bol:“ To čo najviac vytvára pokrok sú vojny“. Vysloviť toto ako Nemec na Českej pôde, za prítomnosti slovenskej skupiny, v súčasnej spoločenskej klíme považujem na arogantné a fašistické. Ozval sa pre mňa v Nellesovi hlboký germánsky mocenský duch.
Pozoruhodné. O tom, že na vědecko-technické úrovni přináší největší pokrok zbrojní průmysl a války, není snad sporu. O tom, že všechny tragédie a kataklyzmata v sobě nesou obrovský potenciál pochopení, také není sporu. Zbytek jsou, při vší úctě k autorce, její interpretace, které nemají s Nellesem nic společného. Zdá se, že tyto věty v autorce spouští procesy hodné pozoru.
Autor: Petr Sedláček
