Petr pracuje na psychiatrické klinice fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde mají 60 lůžek.
V rámci denního stacionáře dělají s pacienty konstelace 2x týdně skupinově, možnost i individuálně (50% individuálních sezení zahrnují minikonstelace).
Petr označil svou práci s takovým typem pacientů jako „práci v mlze s tzv. přibrzděnými konstelacemi“.
Konstelace pacienty uvolňují, po konstelacích se zvýší skupinová koheze i vzájemné sdílení.
Jako nejvýznamnější Petr vidí, že konstelace lidi spojují. Pacienti oceňují, že se v nich nejvíce naučili, a to především vnímat bez posuzování a dovolit si cokoliv prožívat.
K nejčastějším tématům konstelací patří (dle pořadí):
Petr pojmenoval současnou krizi lékařství, vědy a umění, kdy se odvrátily od původního určení. Dle učení Rudolfa Steinera to bylo:
Jan představil své zkušenosti s několika projektů s divadelníky, kde stavěl tzv. life konstelace. Podle něj mají divadlo a konstelace hodně paralel, jako např. společný rituální prostor, přijímání a vystupování z rolí, režii, katarzi a i vnitřní zvrat (obrat v dějové linii). Antické divadlo stejně jako konstelace poskytují metalogické i mytologické uchopování reality. Současné divadlo však postrádá magický základ. Divadlo a film se vůbec nestará o systém toho, koho představují (nejcitlivěji je to vidět u her a filmů dle skutečné předlohy). Fokus je na diváka s cílem získat ocenění, vytvořit senzaci, zatímco konstelace fokusují na klienta (samozřejmě s výjimkou nezralých lektorů, toužících po slávě a moci).
Na závěr Jan postavil mimořádně působivou krátkou konstelaci, dle předlohy „Stabat Mater dolorosa“. Tato konstelace vyvolala mimo jiné diskusi o tom, kdo má právo zadávat zakázku pro mytologický typ konstelací.
Vznik schizofrenie podmiňuje více faktorů, dle empirických skutečností je jedním z nich i vražda v rodinném systému 2 – 4 generace dozadu.
Vražda má často charakter úmyslného zabití, které nebylo nikdy řádně vyšetřené, odhalené, potrestané. Miro ukázal paralelu mezi prožíváním vraha a prožíváním člověka se schizofrenií a vysvětlil symptomatiku pacientů dle specifik systému s tzv. Traumatem z narušeného systému vazeb.
Stavění takových konstelací je velmi náročné, je třeba stavět se zralými a integrovanými zástupci.
V závěru byla představena kazuistika, která vhodně dokreslovala přednesenou teoretickou část.
Radim společně s Blankou Kostřicovou představil svou práci ve firemním prostředí, kde staví tzv. situační modely.
Konstelační techniky užívají skupinově i individuálně.
Cílem konstelací je koncentrace pozornosti tím správným směrem.
Dobrým výsledkem spolupráce s firmami je přirozená míra chybovosti a aktivně vedená firma.
Na úrovni pracovníků to znamená pomáhat jim, aby to měli jednodušší a lepší, např. i tím, když pracovníci ukazují druhým kolegům své pracovní prostředí a mluví o svých přirozených potřebách, které si dovolí spontánně uspokojovat.
Dle Vojtěchových zkušeností mnozí klienti přicházejí na konstelace s vizí jasného cíle a výsledku.
Toto jejich očekávání však vytváří napětí a brání dosáhnout skutečného pokrok, změny. Cesta je bez napětí a klienti mají volbu, jaké prostředky k tomu použijí.
Je tedy otázkou, jestli volba cíle x volba cesty.
Vojtěch tímto tématem vyvolal diskusi o tématu zakázky.
Sueneé se věnuje spontánnímu bubnování, které užívá i při práci s konstelacemi.
Nabízí jej zástupcům tehdy, pokud je systém zaseklý, zástupci mezi sebou komunikují prostřednictvím bubnování, nebo zpěvu, kdy spontánní umělecký projev vede ke katarzi.
Po krátké ukázce přešel Jan k bubnování, ke kterému se připojilo několik dalších účastníků.
Autor: Miroslav Hajduk