Máří Magdaléna.
Historická postava, biblická postava, legenda, archetyp? Žena opředená mýty, ale i nesčetnými zkresleními. Papež Rehoř I ji v roce 591 ve svém vlivném kázání označil za prostitutku. Propojil 3 různé biblické postavy do jedné a tím pečetil období zatracování ženské moudrosti a spirituality. Východní pravoslavní tradice naopak mezi těmito ženami striktně rozlišovala a Máří vnímala jako světici. Papež František ji nakonec v roce 2016 rehabilitoval a prohlásil za apoštolku apoštolů. 12 apoštolům soběrovnou a první zvěstovatelku Ježíšova zmrtvýchvstání.
Pokud se podíváme do Nového zákona, je zmínka o Máří Magdaléně uvedena jenom ve 4 evangeliích a to na 14 místech, a k tomu dost útržkově a v náznacích. V evangeliu Máří Magdalény (dochovaný papyrus patrně z 5. století, psaný v koptštině, původní text zřejmě ze 2.století), které se řadí mezi apokryfní texty (tedy nejsou uznávány jako oficiální součásti bible), Ježíš mluví o Máří Magdaléně jako: "moje žena", což patrně vedlo k domněnkám (v církevních kruzích tvrdě odmítaným), že Ježíš byl ženatý. Na tu historickou dobu by to byla ale celkem pochopitelná skutečnost. Tento apokryfní text dokonce vedl ke konspiracím, že právě s Máří Magdalénou měl Ježíš dítě. Pokud ale vezmeme v úvahu fakt, že většina biblických textů byla původně napsána v aramejštině, tak pojmenování "moje žena" může dostat úplně jiný rozměr. Aramejština jako jazyk totiž nerozlišuje dualitu, tedy žena může znamenat vnější ženu stejně tak, jako ženu vnitřní, a tedy i ženský princip. Např. aramejské slovo abvun, které se z řečtiny (která už mimochodem dualitu rozlišuje) překládá jako otec, v aramejštině zahrnuje jak otce, tak matku a rovněž i tvořivý princip. Tedy začátek Otčenáše by spíše vypadal v podobě "Otče-Matko", popřípadě "Tvořivý principe", což je dost v rozporu s patriarchální formou slova "Otče".
Co tedy mohlo vést papeže Rehoře I k tomuto kroku? Kulturní vývoj lidské civilizace za posledních 2 tisíce let má charakter sílícího potírání ženství a ženského principu, přičemž v katolické církvi to platilo o to víc. Ženská spiritualita v raném křesťanství nebyla vůbec vítaná a Máří Magdaléna mohla představovat velmi nebezpečný symbol spirituality nezávislé na náboženských strukturách a hlavně nezávislé na mužích. Proto jej bylo potřeba znehodnotit, pošpinit. A dovolím si tvrdit, že to, co započal papež Rehoř I, nakonec vyvrcholilo v inkvizičních procesech.
22.března 2018 byla v České republice premiéra filmu australského režiséra a dokumentaristy Gartha Davise Máří Magdaléna v hlavních rolích s Rooney Mara a Joaquinem Phoenixem.
Mnohoúrovňový dosah a přesah tohoto filmu si jenom stěží můžeme představit. Scénář, který napsaly dvě ženy, vycházel z Bible a především z apokryfních textů Pistis Sofia a Mářino Evangelium, čímž akcentoval gnostický pohled. Popisuje setkání Ježíše s Máří a poslední rok jeho pozemského působení očima Máří.
Kromě mnoha jiných témat film velmi výrazně poukazoval na odlišnosti ve vnímání Ježíšova odkazu ženami, zvláště Máří Magdalénou a muži (apoštoly). Máří vnímala celé dění kolem Ježíše a jeho učení jako niterný proces v duši každého člověka, apoštolové se chystali na vnější převrat a nastolení království nebeského ve vnější realitě tehdejšího Izraele. Po ukřižování Ježíše se apoštolové propadli do pocitů beznaděje, prohry a selhání, zatímco v Máří, které se zjevil zmrtvýchvstalý Ježíš, se rozhostilo království nebeské, kterého energii pak dál šířila kolem sebe.
V ději se prolínalo působení dvou principů: srdce a boje. Máří představovala most mezi Ježíšem a ženami, které jej chtěly následovat. On jim ukázal, že musí vystoupit z pozice oběti, přijmout princip boje ve smyslu vzepření se patriarchálním strukturám, zároveň však následovat princip srdce a mužům odpustit zranění a křivdy minulosti.
Velmi důležitým motivem filmu byly "doteky očí" v ústředních chvílích - síla okamžiku, odevzdání a důvěry. V zásadních momentech Ježíšova posledního roku života byly právě doteky očí Máří tím, co Ježíši pomáhalo naplňovat jeho odkaz. Jinak řečeno mužský princip potřeboval podporu ženského principu, aby se mohl transcendentovat. Bez spojení obou by to nebylo možné.
Celý film je prozářen esenciální láskou, má léčivý potenciál a otevírá srdce.
Inspirace postavit globální konstelaci na téma Máří Magdalény přišla z více směrů. Jednak bylo těsně po Velikonocích, jednak se objevil tento film a jedna účastnice konstelací měla vnuknutí globálního tématu: Odkaz Ježíše pro dnešní dobu. Vynořilo se ve mně téma: Odkaz Máří Magdalény pro současné muže a ženy a pro jejich ženské a mužské části. S nabídnutým tématem účastnice a účastníci celkem rezonovali, dokonce se objevilo několik žen, které film už zhlédly a byly jím hodně pohnuté.
Po skupinovém procesu jsme pro konstelaci určili tyto role: Máří Magdaléna, zástupce za muže, zástupkyně za ženy, za mužskou energii, za ženskou energii, za princip boje, princip srdce a za zranění, tedy celkově 8 elementů.
Konstelace měla spíše charakter pohybů duše (ducha) s velmi jemnými pohyby na velmi jemných úrovních.
Zástupkyně Máří se cítila pevná uvnitř i venku s tichou důvěrou v sebe a s pocitem, že je na správném místě, ve správnou dobu se správným posláním. Byla tichá ale s velmi intenzivním očním kontaktováním se, kdy dávala ostatním zástupcům a zástupkyním podporu skrze oči, srdce a břicho. Jako když dává podporu a energii v podobě zlatého světla tělem od pasu nahoru. Do ničeho aktivně nevstupovala, jenom vyzařovala. Největší kontakt měla od začátku s mužskou energií, kdy se s ní cítila v rovnováze, viděna taková, jaká je. Zatímco muži se s Máři kontaktovat nechtěli. Dalo by se říct, že v roli mužské energie se v určitých fázích zrcadlila energie Ježíše, v roli mužů energie apoštolů. Pro ženy a ženskou energii Máří působila jako zářící podpora s hlubokým soucitem vůči nim. Ženy se Máří v začátku jakoby trochu bály, přičemž ten strach se pak proměnil v obdiv - posvátnost a nakonec v důvěru v něco známého a lítost nad tím, že na to zapomněly.
Princip srdce byl v počátku paralyzován, a jelikož byl intenzivně propojen se zraněním, prožíval smutek a velikou tíhu. Ale poté, co se ženy propojily s konstruktivní formou boje a začaly více důvěřovat svému tělu i srdci a opustily dominanci hlavy/rozumu, se princip srdce stal velice silným a podpůrným elementem.
Zástupkyně ženské energie prošla v průběhu konstelace kvalitativní proměnou, kdy se zprvu vnímala jako plamen svíčky, hravá, mladá, jiskřivá, ale věčně neklidná, kdy měla potřebu najít svůj protějšek - mužskou energii a udržovat se s ní v neustálé polaritě. Byl to věčný proces vytváření potřebného napětí, ve kterém mohlo vznikat všechno ostatní. Zároveň se udržovala otevřená pro všechny ostatní.
Později se cítila odsunuta na okraj, opomíjená, zatlačovaná až ohrožovaná a až díky přítomnosti Máří začala vnímat svoji hlubokou vnitřní sílu a odolnost. Cítila se jemná, ale zároveň tak intenzivní, že vyplní jakýkoliv prostor tak, že není místo pro pochyby, na žádné konflikty, hádky a je v ní nesmírná jistota. Vytváří samu podstatu, substanci, ze které pak vzniká všechno působením mužského elementu, který téhle energii dává tvar.
Procesem transformace si prošly i další prvky. Muži se nejlépe cítili u principu boje, ženské energii "nerozuměli" (jak jinak) a se zraněním se za celou dobu nepropojili vůbec. Na druhé straně ale velmi uvítali, když zástupkyně žen nabyla vnitřní sílu a pocit štěstí, což mužům umožnilo prohloubené napojení na ženy.
Zranění (nebo také často oslovované jako křivdy) patřilo prakticky výlučně k ženám a v počátku cítilo stud, už jenom za to, že existuje. Ale díky přijetí principu boje se mohlo osvobodit z role oběti a namísto ničivé bojovnosti se objevila zodpovědná aktivita. S podporou boje bylo zprvu přijato ženami, a díky léčivému procesu s Máří a za velké podpory mužské energie bylo zranění nakonec uviděno a přijato i ženskou energií. Léčivou proměnu korunovala věta, pronesená shodně zástupkyněmi žen i zranění: "naše zranění je naší silou".
Závěrečný obraz čtverce s hlubokým propojením mužů a mužské energie s ženami a ženskou energií za podpory všech ostatních prvků vyzařoval vibrace proudící lásky, doprovázené dojetím a vděčností.
Velmi zajímavým fenoménem konstelace bylo, že většina přihlížejících z pole (veskrze ženy), až na jednu výjimku, celý průběh dění doslova prospalo nebo alespoň "proklimbalo", zatímco
zástupci a zástupkyně z rolí vnímali konstelaci jako hlubokou, léčivou a důležitou, jako dar, přičemž transformující vliv cítili i několik týdnů poté. Čím mohl být tento rozpor způsobený? Možná byl proces tak delikátní a hluboký, že se účastnice z pole dostaly do změněného stavu vědomí, aby jejich duše mohly vstřebávat dění na mnohem jemnějších úrovních.
Jiný pohled zase nabídla jedna účastnice: "možná jsme ještě nebyli připraveni posunout ten jemný proces plně do vědomí, zhmotnit jej, integrovat a zveřejnit. Zůstal mi však pocit naděje na posun a růst v tématu mužsko-ženských vztahů." Za sebe dodávám pocit naděje v tématu mužsko-ženského vyrovnání na všech úrovních.
A na závěr si dovolím nabídnout jeden z možných překladů modlitby Otčenáš z aramejštiny:
Ty, jenž zrozuješ! Otče-Matko Universa,
soustřeď v nás své světlo - ať je k užitku.
Svou vládu jednoty stvoř teď.
Tvá jediná touha pak s naší působí,
jak ve všem světle, tak i ve všech formách.
Dopřej nám náš denní chléb i vhled - tolik,
kolik potřebujeme každý den.
Uvolni lana chyb, která nás svazují,
jakož i my pouštíme z rukou vlákna,
jimiž držíme viny ostatních.
Nedej, aby nás oklamal povrch věcí,
ale osvoboď nás od toho, co nás zdržuje.
Z Tebe se rodí vůle vševládnoucí,
život a síla k činu, píseň, která vše odívá do krásy
a obnovuje se od věků do věků.
Vpravdě - síla těchto výroků nechť je půdou,
ze které vyrůstají všechny mé činy:
Amen