Konec roku prověřuje, účtuje, bilancuje. Mnohdy na té nejviditelnější úrovni. Udělal-neudělal, dosáhl-nedosáhl, dal-nedal, našel-ztratil.
Pojďme se vrátit k jiné, mystičtější, hlubší části roku. O týden zpátky.
Je štědrý večer, prostřená slavnostní tabule, stromeček, kapr, štrúdl. Dárky. Koledy. Zmatky nebo taky ne. Podle toho. Radost. Všichni pohromadě. Ideální stav. Kolik z nás má takovouhle šanci? A když mají, vědí to?
Bilancování jiného druhu. Kdysi, a někde dosud, se prostírá pro mrtvé. V předvečer večera rodiny se chodí na hřbitov. Ten pak celý plápolá a smutek zastírá tajemné posvátno. Vzdáváme mrtvým úctu, zveme je na duchovní spolubytí. Rodina udělá posvátný kruh,byť je už neúplná. Zdánlivě neúplná.
Rodina je osud. V rodině všichni patří ke všem. Vytváří jemnou pavučinu vzájemných spojení a propojení. Každý s každým. A tak každá rodina má svou neopakovatelnou a jedinečnou duši. Každý rod má svoji rodovou duši. Když se dva, co se mají rádi, vezmou, nebo žijí na psí knížku a mají spolu „jen dítě“spojí dva rody. Dva hrozny předků, na jejichž vrcholu oni dva stojí. Dva rodové osudy. Všichni noví pak vytvářejí novou duši rodiny. Jedinečnou, neopakovatelnou. A do ní patří všichni sourozenci, tchýně, strýčkové, babičky, nenarozené děti…
To, že patříme do nějaké rodiny není prosím pěkně žádný náhodný omyl.Kdo to tak má, můžeme mu říct, že jsme spadli shůry právě do této rodiny, abychom se něco naučili, abychom něco odčinili,a podle některých spirituelních směrů – protože jsme se kdesi kdysi právě pro tuto rodinu rozhodli. I když mnozí pak už na zemi nevěřícně kroutí hlavou – na co jsem tam kdesi proboha v tu chvíli myslel?
Řeknu vám ještě jedno tajemství. Duše rodiny nestrpí vyloučení. Rodinná duše má svoji moudrost, svůj řád. Do rodiny patří všichni, co tam jednou jakkoliv vstoupili. Nikdy ničím nepřijdete o svoji příslušnost k vaší rodině.I ti, kteří jsou na ulici, bezdomovci, patří do nějaké rodiny. Ne, že patřili!! Je-li někdo vyloučen z rodiny jako černá ovce – byť se jedná o prastrýce, praprababičku, kteří třeba kradli, fízlovali, smilnili, nevhodně se ženili, ti všichni k nám patří! Stejně tak všechny nenarozené, potracené děti.
Do rodiny patří i první, druhé, třetí ženy, všichni, se kterými jsme čekali či měli dítě… Všechny dlouhodobé mimomanželské vztahy. Ať se nám to líbí nebo ne, stojí za námi v našem hroznu. A nijak nevykukují. Ale pozor – a tady je ono tajemství. Osud vyloučeného nebo vyloučené přebírá někdo v dalších generacích. Tajemství v rodině je vysavač zdravé síly a zdravého růstu, vývoje. Čím déle se díváme stranou, čím déle se o vyloučených mlčí, tím mají v rodině větší moc. Tím více se do rodiny plíží stín či dokonce temnota.. Ne, že by ti odvržení nějak čarovali. Vše probíhá na jiné úrovni. V poli či chcete-li v duši rodiny.
Celý svět funguje jako rezonance. Ticho a mír uvnitř, potřebuje ticho a mír vně. Binec a chaos uvnitř potřebuje binec a chaos vně. Krása uvnitř vytváří krásu venku. Zdravé sebevědomí a radost atd.
Jsou dva polaritní přístupy k sobě i k životu:
V prvním případě se otevřeně komunikuje (neznamená to, že nejsou konflikty) a v druhém případě jsou pro komunikaci nepsaná pravidla co se smí a co nesmí sdělovat, cítit atd. V druhém typu zpravidla někdo psychosomaticky onemocní. Péče začne proudit až pak - jaksi trochu nezdravě a „vynuceně“.
Tam,kde je veliké tajemství,tam,kde někdo v rodině musí „něco“držet, tam, kde nemůže svobodně a volně proudit láska a respekt nebo třeba jen uznání a respekt, tam se časem může proud zdravé síly zastavit.
Někdo, třeba dítě, onemocní nebo se opakovaně zraňuje. Někdy se rodině objeví zcela nevysvětlitelná onemocnění, ztráty, komplikace. Je jedno, kdo to v rodině je, zda dítě nebo dospělý. Z teorie pole či chcete-li z víry v duši rodiny víme, že někdo přebírá osud ztracené duše. Nebo někdo dokončuje něčí nedokončený byznys.
Z rodinných konstelací i z rodinné terapie vím, že ten někdo, pro koho či za koho je přinášena jistá oběť může být hodně vzdálený předek. Někdo, kdo předčasně zemře, je zabit války, autohavárie, nemoci, nevěry… atd. Někdo pak v současné rodině zastoupí vyloučeného, aniž by o tom věděl. Tam síla rodinné konstelace může přinést řešení. Kdo ví,že je někdo takový v současné rodině, může pomoci sám. Otevřít tajemství. Ptát se. Nenechat spadnout otázky pod stůl. Úzdrava přichází, když je všem, ať udělali cokoliv, vzdána úcta. Když jsou, byť na dálku nazpět přijati do rodiny. Neznamená to, že si strýčka k sobě nastěhujete. Jen uznáte se vší vážností to, že k vám patří.
Nanejvýš se to týká našich rodičů. Buddha učil nejvyššímu respektu k rodičům. Ve své mysli bychom je oba měli stále nosit na svém pravém rameni. Ať jsou jacíkoliv, vzdát jim respekt a úctu. Mít soucit a je-li to možné, odpustit. To se pak začnou dít divy. Blokovaná energie a radost začne proudit jak po vyčištění studánky. Zažila jsem tyhle zázraky mnohokrát.
Na konto svého života si píšeme my sami všechno dobré i zlé. Vše, co uděláme, cítíme, myslíme. Všechna nevyřčená přání,nesplněné touhy, nedokončené byznysy.Když je nevykonáme, budou to možná naše děti, které ponesou naše vlajky ať jakkoli vybarvené. A ne, že by chtěly. Ne,že by se pro to dobrovolně rozhodly. Duše rodiny zaplňuje díry v systému. Vyrovnává. Vyšší řád je neosobní. Celá rodina je v neustálém pohybu. Stále se vyvíjí. Cílem je vyrovnanost a harmonie systému. Proudění.
Být v lásce, harmonii, souladu se svými bližními a dobře vychovat své děti je nejtěžší úkol, co tu máme. Potřebuje odvahu dívat se, riskovat, sílu neustále odpouštět. Přijímat to, co přichází. Bio-filie znamená volně přeloženo milovat život.
PRVNÍ KROK MŮŽEME UDĚLAT TEĎ A NEBO AŽ 24.PROSINCE.
Možná na vašem svátečním stole přibude jeden talíř pro někoho, kdo už tu nemůže být nebo ještě nesmí být. Svíčka pro odpuštění nebo dobré slovo na usmíření. Hezký láskyplný čas, Jitka Vodňanská