Různé pohledy a definice konstelací

Konstelace je dle výkladového slovníku cizích slov sběh, sklad okolností, situace, také postavení hvězd, jemuž je přičítán vliv na lidské osudy, též souhvězdí (Akademický slovník cizích slov, 2001).

Konstelacemi rozumíme zážitkovou metodu práce se systémem (rodinným, firemním, organizačním, kulturním, politickým, abstraktním atd.), opírající se o fenomenologický přístup. Tato metoda využívá prostorové uspořádání prvků (elementů), přičemž umožňuje uvidět tyto prvky ve vzájemných vztazích, vidět jejich vzájemnou dynamiku. Konstelace představují nástroj k obnově, rekonstrukci a posílení takové vztahové dynamiky a toků energie, které napomáhají k dosažení cíle systému při zachování pravidel a řádů, které v systémech fungují. Tyto zákonitosti mají mnohem blíže k jednoznačným a jasně formulovaným pravidlům kybernetiky než k pestrým a rozmanitým souvislostem psychosociálním.

Konstelace zachycují určitý aktuální stav systému. Obraz systému v danou chvíli. Představují model reality, ne realitu samotnou. Ivan Verny (2006) vnímá tyto obrazy jako reklamu na nový život. Podle něj konstelace ukazují souvislosti, pomáhají vidět možný vývoj, konstruovat budoucnost.

Práce s rodinnými systémy vychází z metody německého terapeuta Berta Hellingera, který zjistil, že nesnadné osudy jeho klientů souvisí často s jejich rodinnou historií. Hellinger nalezl způsob, jak uvést rodinný systém do opětovné rovnováhy a tím pomoci řešit životní trampoty a nesnáze současnosti.

S rodem, ze kterého pocházíme, nebo do kterého patříme, jsme spojeni skrze celé generace. Formuje naše vidění světa, to, jak cítíme, myslíme a jednáme. Metoda pomáhá zobrazit a uchopit, vliv, který na nás mají osudy ostatních členů rodiny. To se děje sestavením vlastní rodinné konstelace, nebo zapojením se do konstelací jiných lidí.

Jan Bílý (2008) nabízí definici konstelací dle třech základních úrovní jejích působení:

1. Konstelace jsou pohled na celek. Všichni jsme členové nějakých systémů (celků) - rodiny, partnerského vztahu, kolektivu v naší práci. V systemických konstelacích se zabýváme celým tímto systémem. Je totiž stále víc patrné, že k pochopení toho, co se nám a kolem nás děje, je nutné se dívat na celek a nikoliv na jednotlivé individuální problémy. Tím pochopíme víc.
2. Konstelace vedou ke změně vnitřního obrazu reality. Každý z nás se řídí ve svém životě vnitřními obrazy, které jej buďto podporují nebo brzdí, dávají sílu nebo oslabují, určují to, co vnímá a jak to vnímá. V konstelacích pracujeme s těmito obrazy a dáváme jim prostor pro vývoj a větší harmonii. Když se nám podaří, změnit náš vnitřní obraz reality, reagujeme na svoje okolí jinak a naše okolí jinak na nás. Tím můžeme změnit i věci, které leží mimo nás.
3. Konstelace jsou spojení se životem. Moderní přístup vědy k základům naší existence nás učí, že nic neexistuje ojediněle. Od subatomárních částic přes molekuly, prvoky, rostliny až k člověku, složitým sociálním strukturám, naší planetě a galaxiím je vše propojeno se vším. Konstelace nám dávají možnost zažít pocit sounáležitosti. Dostat se k našim kořenům, k předkům, ke zdroji síly. Tím se dostáváme k sobě, ke své podstatě.

V literatuře se můžeme setkat s tím, že se často zaměňují pojmy konstelace a systémy. Jaký je mezi nimi rozdíl? Konstelace je jistou daností, uspořádáním, které je pevné a neměnné, kde platí jednoznačně dané vztahy. Zatímco systém je něco, co lze měnit. Existuje totiž možnost změny vztahů mezi prvky systému, které jej tvoří. Konstelace tedy představuje něco jako fotografii systému v daném čase. V průběhu stavění se nám nabízí takových fotografií nespočet a tyto zachycují změny probíhající v systému. Dalo by se říct, že nestavíme jednu konstelaci, ale desítky až stovky minikonstelací, momentek.

Kromě toho se hojně používají termíny systemické a rodinné konstelace. Systemické konstelace jsou nadřazeným pojmem pro všechny formy konstelací (např. organizační, strukturální, firemní, peněžní atd.) a rodinné jsou jednou z jejích forem.

Metoda rodinných a systemických konstelací otevírá bohaté pohledy k sebepoznání i k řešení různých situací. Využíváme faktu, že žijeme v systémech, kde platí pravidla a principielní zákonitosti. Lze do nich nahlédnout konstelací, postavenou v určitý moment.

(Text je výňatkem z knihy Rodinné konstelace, psychoterapie a spiritualita od autorů Černý V., Hajduk M., Computer press, 2011)