O konstelacích

Metoda systemických konstelací vznikla v 80. letech v Německu. Vytvořil ji terapeut Bert Hellinger a integroval v ní několik přístupů. Její původní užití bylo v oblasti rodinné terapie a práce s rodinným systémem. Metoda se velmi rychle rozšířila i do dalších oblastí, jako jsou partnerské vztahy, osobnostní rozvoj, psychosomatika, pracovní vztahy, firmy a organizace. Je dále rozvíjena Bertem Hellingerem i dalšími.

V úvodním pohovoru s lektorem klient krátce probere téma, na kterém chce pracovat a zformuluje svoji zakázku, tj. to, čeho chce dosáhnout. Poté vybere z ostatních účastníků zástupce pro členy svého systému včetně zástupce za sebe. Tyto zástupce rozestaví dle svého pocitu v místnosti a posadí se na místo. Dále se zástupci pracuje lektor, který dle prožívání rozestavěných zástupců uskutečňuje jejich prostorové přesuny v místnosti a navrhuje jim věty, které vyjadřují tyto pozice a řeší vzájemné vztahy členů daného systému. Klient sedí na svém místě a celý průběh pozoruje. Když lektor nalezne nejlepší možné uspořádání v souladu s klientovou zakázkou vybídne klienta, aby se postavil do systému a vnímal výsledný obraz systému.

Pomocí konstelací velmi rychle zjistíme, co se v daném systému skutečně děje, a jak nejlépe uskutečnit žádoucí změnu. Objevíme i vlivy a souvislosti, které jsou v systému nevědomé, a proto nám byly doposud skryté, a které jsou jinými metodami nezjistitelné. Konstelace přinášejí efekt v několika rovinách. V rovině rozumové získáme  informace o tom, co se v systému děje, o důležitých vztazích a souvislostech, a o tom, jaká je cesta možného řešení. V rovině emoční máme možnost prožít si svoji pozici a vztahy k ostatním členům systému, popřípadě děje a události, které se v systému odehrávají. V rovině tělesné si můžeme na vlastní kůži zažít a tělesně ukotvit svoji novou pozici v systému. A v neposlední řadě je důležitý obraz nového uspořádání systému, který si odnášíme, a který má sám o sobě svůj efekt a vliv.